NA CESTĚ AMERIKOU - Z NYC DO SAN FRANCISCA

MILENA ODA, já na cestě.

ON MY WAY: OD NEW YORKU CITY  DO SAN FRANCISCA - AMERIKOU!

Je to úžasné se sem dostat po velké cestě jako třeba první bítník, spisovatel Jack Kerouac přes USA.

Tuhle cestu jsem podnikla už podruhé...z New Yorku přes celý americký kontinent na cestě!!Trochu už Ameriku – USA znám. Zemi a lidi mám ráda, a nelze je definovat jednou větou ani popsat jedním článkem. Abych mohla poznat co nejvíc z její rozmanitosti vydala jsem se na cestu, občas sama, ale často vždy s někým... tak jak to na cestě bývá...! Z Evropy, z Berlína... do New Yorku. Z východního pobřeží na západní všemi dopravními prostředky a možnostmi přesunu! Z New Yorku na motorce s Topolantem přes Pennsylvanii, Pittsburgh do Ohia, do města Columbus, truckem po Ohiu, greyhoundem do Chicaga  z Chicaga do Iowy, do Iowa City, kde jsem zůstala 3 měsíce na renomované residenci "International Writing Program" (IWP) jako německá autorka, přednášela, učila, četla, psala, a potkala Amish people, kteří mluví německy a nepouživají žádnou moderní techniku  -a pak z Iowy city do Chicaga letadlem, riskantní jízda autem přes „craigslist.com“ z Denveru přes Salt Lake City v Utahu, Idaho, nádhernou Montanu, Washingtonu do Seatlu a už je vidět trochu Kanady! 
ZDE LINKY z IDNES, kde jsem publikovala v roce 2010 o sve prvni ceste po USA: 
http://zpravy.idnes.cz/spisovatelka-milena-oda-jak-jsem-v-americe-potkavala-ceske-duchy-p8d-/kavarna.aspx?c=A101108_094631_kavarna_chu
Ne stále po USA autem ze Seatlu přes inspirující Oregon a Portland a konečně podél oceánu 
v Kalifornii  až do San Diega, tramvají ze San Diega do mexické Tijuany – do děsivého města na hranicích dvou absolutně protikladných států, kde mně na cestě zpět poslali zase do Mexika, protože neznali Českou republiku, jen Československo... a mysleli, že Česká republika je „fikce“, jakoby snad tušili, že jsem autorka fikce!! Že mi lidé čtou myšlenky, se mi v USA stává velmi často... 

Hranice Mexika z USA jsou skutečně děsuplné, odvážila jsem se tam jet tramvají sama, a byla jsem ráda, že jsem přežila...i-legálně se Mexičané snaží v několikahodinové frontě dostat do USA všemi prostředky... Já se do USA, jako domů, nakonec dostala a pak konečně zase vlakem ze San Diega do Los Angeles, tramvají z Long Beach http://youtu.be/1prcjlf6yKg to Los Angeles, výlet autem na oběd (200km) podél Pacifiku z Los Angeles do Santa Barbary, kde jsem se seznámila s dcerou Jana Třísky, seděly jsme vedele sebe u stolů... taxikem po Hollywoodu, autobusem do Santa Moniky k oceánu, rideshare-spolujízdou s Los Angeles   do San Francisca, na kole po San Franciscu a z Oaklandu  za 20 minut do úžasného univerzitního Berkeley,  na motorce (nebyla jsem řidičkou) ze San Francisca do Yosemite Parku až do Death Valley  a letadlem zpět ze San Francisca  do New Yorku.

Ale ne cesta nekončí jsem stále tady a Evropa je přitomna, i zde na západním pobřeží – nejen v New Yorku – i v Kalifornii: Welcome in San Francisco. 

Město překvapuje v létě ne zas tak rozehřátým sluníčkem, stále přítomným větrem, protože je město v zátoce a pak zcela chladnými noci, což mě občas deprimuje, je to jako u nás na podzim... To je jiná část Kalifornie, zcela jiná! „Evropa“ v Kalifornii. Město ani ne příliš velké se stále proměňuje už několik desetiletí, skrývá v sobě neuvěřitelný potenciál, město moderní technologie - iphonu, twitteru, facebooku, stále nová dynamika přicházející odkudsi, město legend, Beatníků, evropské město u Pacifiku, červený Golden Gate Bridge, ostrov a věznice Alcatraz... město, do kterého jsem přijela na dva měsíce, kde se nechci považovat za turistu, a hned se stávám součástí města a zátoky, přijali mě vřele do své „Bay Area“ v Kalifornii, nádhera být tady! Nebýt turistou dostává svoji novou dimenzi a hloubku. Občas jakobych už měla pocit, že tu žiji dlouho, že to všechno už znám, jsem tu po třetí...

V San Franciscu jezdím na kole, město, kde se může, - má jezdit na kole! Mezi North Beach a Mission district. Mezi tím jsou další světy jako Financial District, Chinatown, Japantown, Russian Hill, Civic Center s hlavní knihovnou aj... North Beach mám ráda.Víceméně hotová čtvrť, kde je atmosféra už několik let dost podobná, jen se zvyšuje počet turistů. - Mission je všehochuť, na rozkvětu, atmosféra se stále mění, tamní si stěžují, že je tam už plno turistů. Ale na můj vkus to je stále ještě ok, naopak ještě jsou tam dost špinavé kouty bez poetiky špíny... Každopádně město není hotové a je zde stále co objevovat! Jako například úžasný Golden Gate Park, větší než Central Park v NYC, nebo nádherná pláž přímo semknutá s Golden Gate Bridge: Baker Beach.

 North Beach, není pláž, ale to je to část města blízko Pacifiku, přístavu s legendárním knihkupectvím 
City Lights Bookstore, který založil 1953 spolu s Peterem D. Martinem Lawrencem Ferlinghetti. Proslavil se tím, že vydal tehdy „zakázanou“ obscéní sbírku básní HOWL Allen Ginsberga. City Lights je i nakladatelstvím, oboje si zachovalo svoji nezávislost, což mohlo, protože je známé víceméně po celém světě, a knihkupectví je skutečně denně přeplněné. Svoji historii nezapře. Visí zde plakáty z doby bítníků, v prvním patře je „poetry room pro Beatníky a na čtení“  a dole všude dokola literatura rozdělená na European Literature, American, African... Mr. Lawrence Ferlinghetti tu nedaleko zije, byl jedinečným podporovatelem Allena Ginsberga, Jacka Kerouaca, no celé „Beat Generation“ a další řady autorů, v Evropě neznámých. Bez něho by možná tahle generace ani nemohla existovat... co je básník bez nakladatele? 
Písící kreativní depresivní člověk... Zažívám v North Beach aktivitu mezi novými, starými autory a básníky, snad díky i Lawrencu Ferglinghettim, myslím... Měla jsem to štěstí, a setkala jsem se s ním, s úžasným člověkem, jemuž je už 93, ale stále z něho prosakuje jeho kritický duch vůči společnosti! Setkali jsem se v jeho oblíbeném, a dnes rovněž už legendárním Café Trieste, kam chodí možná už přes víc než třicet let, nedaleko City Lights. 
 O setkáním s Lawrencem Ferlinghettim napíši příště, zde v další části.
 Dnes se v Café Trieste setkávají básníci, jež se nazývají „Revolutionary Poets Brigade“ v čele s Jackem Hirschmanem, na jejichž setkání jsem byla pozvána. Jack Hirschman je „Poet Lauerat“ města San Francisca. Organizuje každý druhý rok Mezinárodní festival poezie, s účastí asi 9 básníků. Pro Radio Hortus v Praze jsem s ním udělala krátké interview. Prozradil mě, že město zkrátilo finanční podporu festivalu o polovinu na tento rok, na 70000tis dolarů... Ani v USA už nejsou ochotní podporovat literaturu! To je smutné...

North Beach je skvělá štvrť, hlavně jsem zde poznala úažsné lidi... A žije stále Beatníky a tamní italskou atmosférou, hned vedle čínskou, Chinatown, Jack Kerouac Alley končí hraničí s Chinatown, jeho jméno je napsáno na zemi v čínštině. Musím upozornit i na tamní dvě legendární hospody – Spex a Vesuvio, obě vynikají „uměleckou“ atmosférou hned vedle a naproti City Lights Bookstore...

A Mission district je velmi různorodé. Je zde zachovalé staré kino Roxie Theater, z roku 1909. Název Theater mátl i mě, hodně kin se v USA nazývá „Theater“ to už je fakt, jak je USA orientované na film. V pondělí je vstup za 6 dolarů, lze vidět jen netradiční filmy... A pak tu je mé oblíbené knihkupectví ADOBE-Bookstore, pracují a chodí sem skvělí lidé, setkávají se zde intelektuálové... Steve, který mi řekne cokoliv k jakékoliv světovému autorovi, knize, má úžasné znalosti světové literatury! Tím chci popřít klišé, že Američané jsou nevzdělaní... no ano v jejich počtu jsou, ale jde o to, s kým se chcete bavit o vzdělání, literatuře, hudbě... A pak sem kolem 2O hod. přinese pekař z nedaleké vynikající pekárny chleba, kiš, slané sladké zákusky, všechno, co zbude po dni, a ti, kdo si právě čtou nebo se tady baví, jsou pozvání si vzít kousek z toho, co pekař přinesl... vždy přijdou i 2-3 bezdomovci, kteří vědí, že vždy kolem 20 hod je v Adobe nadílka, tohle je fantastické, spojuje to lidskost. Američané mají jednu úžasnou vlastnost, mají respekt před člověkem, jako takovým... alespoň ve své zemi. Nikdo nepohrdá bezdomovci, lidi se s nimi baví, spolucítí jejich osud, v New Yorku, lidi kolem neochodí s klapkami n očích, naopak, dají dolar, dva, tohle se tady učím! Tohle sociální spolucítění v Evropě určitě chybí. Měla jsem zde čtení a divadelní performance v angličtině s Evanem Winchesterem, hercem a mladým autorem. Skvělá atmosféra... prý neamerické provedení...

Mission District žije stále něčím novým... Pro mě je tu například zajímavá „826 Valencia“, vzdělávací centrum pro chudé děti, které nemají možnost prohloubit svůj talent v domácím prostředí, tady to je jim to umožněno. V USA je 826 Valencia v kruhu intellektuálů velmi známá, stejně tak i jako přilehlé nakladatelství Mc Sweeney´s, obojí bylo založeno před 10 lety autorem Dave Eggersem, jehož román Srdceryvné dílo ohromujícího génia se stal bestsellerem, román byl přeložen 2001 do češtiny. Jednou jsem na Dave Eggerse narazila, a byla uhraněna jeho těžkým životem. Ještě se mi zde nepodařilo s ním osobně setkat, však doufám, že brzy se setkání uskuteční. SF je ve skutečnosti malé město...

K SF přiléhá Bay Area propojená se SF mosty s metrem a autobusy, vedle velmi složitě propojených dálnic.

Města z Bay Area: nejvíc známé je univerzitní bohaté město Berkeley, nebo Oakland, kde žil Jack London, je tu zachovalá hospoda, kam chodil a jeho dům, přivezený z Aljašky... přímo na pobřeží oceánu, nyní rovněž pobývám v Oaklandu a poznávám tu řadu umělců. Metrem – bartem je to 20 minut do SF za 7 dolarů. Kolo si vždy vezmu s sebou a pak se rozjedu po San Franciscu se svéráznými kopci, jako v mém rodném Podkrkonoší, zde se cítím jako doma...na kole, s oceánem, ne tak žhavým sluníčkem, mezi knihami, mezi intelektuály a hudebníky, mezi Evropany a přeci jen v Americe...