NA CESTĚ AMERIKOU - Z NYC DO SAN FRANCISCA

MILENA ODA, já na cestě.

ON MY WAY: OD NEW YORKU CITY  DO SAN FRANCISCA - AMERIKOU!

Je to úžasné se sem dostat po velké cestě jako třeba první bítník, spisovatel Jack Kerouac přes USA.

Tuhle cestu jsem podnikla už podruhé...z New Yorku přes celý americký kontinent na cestě!!Trochu už Ameriku – USA znám. Zemi a lidi mám ráda, a nelze je definovat jednou větou ani popsat jedním článkem. Abych mohla poznat co nejvíc z její rozmanitosti vydala jsem se na cestu, občas sama, ale často vždy s někým... tak jak to na cestě bývá...! Z Evropy, z Berlína... do New Yorku. Z východního pobřeží na západní všemi dopravními prostředky a možnostmi přesunu! Z New Yorku na motorce s Topolantem přes Pennsylvanii, Pittsburgh do Ohia, do města Columbus, truckem po Ohiu, greyhoundem do Chicaga  z Chicaga do Iowy, do Iowa City, kde jsem zůstala 3 měsíce na renomované residenci "International Writing Program" (IWP) jako německá autorka, přednášela, učila, četla, psala, a potkala Amish people, kteří mluví německy a nepouživají žádnou moderní techniku  -a pak z Iowy city do Chicaga letadlem, riskantní jízda autem přes „craigslist.com“ z Denveru přes Salt Lake City v Utahu, Idaho, nádhernou Montanu, Washingtonu do Seatlu a už je vidět trochu Kanady! 
ZDE LINKY z IDNES, kde jsem publikovala v roce 2010 o sve prvni ceste po USA: 
http://zpravy.idnes.cz/spisovatelka-milena-oda-jak-jsem-v-americe-potkavala-ceske-duchy-p8d-/kavarna.aspx?c=A101108_094631_kavarna_chu
Ne stále po USA autem ze Seatlu přes inspirující Oregon a Portland a konečně podél oceánu 
v Kalifornii  až do San Diega, tramvají ze San Diega do mexické Tijuany – do děsivého města na hranicích dvou absolutně protikladných států, kde mně na cestě zpět poslali zase do Mexika, protože neznali Českou republiku, jen Československo... a mysleli, že Česká republika je „fikce“, jakoby snad tušili, že jsem autorka fikce!! Že mi lidé čtou myšlenky, se mi v USA stává velmi často... 

Hranice Mexika z USA jsou skutečně děsuplné, odvážila jsem se tam jet tramvají sama, a byla jsem ráda, že jsem přežila...i-legálně se Mexičané snaží v několikahodinové frontě dostat do USA všemi prostředky... Já se do USA, jako domů, nakonec dostala a pak konečně zase vlakem ze San Diega do Los Angeles, tramvají z Long Beach http://youtu.be/1prcjlf6yKg to Los Angeles, výlet autem na oběd (200km) podél Pacifiku z Los Angeles do Santa Barbary, kde jsem se seznámila s dcerou Jana Třísky, seděly jsme vedele sebe u stolů... taxikem po Hollywoodu, autobusem do Santa Moniky k oceánu, rideshare-spolujízdou s Los Angeles   do San Francisca, na kole po San Franciscu a z Oaklandu  za 20 minut do úžasného univerzitního Berkeley,  na motorce (nebyla jsem řidičkou) ze San Francisca do Yosemite Parku až do Death Valley  a letadlem zpět ze San Francisca  do New Yorku.

Ale ne cesta nekončí jsem stále tady a Evropa je přitomna, i zde na západním pobřeží – nejen v New Yorku – i v Kalifornii: Welcome in San Francisco. 

Město překvapuje v létě ne zas tak rozehřátým sluníčkem, stále přítomným větrem, protože je město v zátoce a pak zcela chladnými noci, což mě občas deprimuje, je to jako u nás na podzim... To je jiná část Kalifornie, zcela jiná! „Evropa“ v Kalifornii. Město ani ne příliš velké se stále proměňuje už několik desetiletí, skrývá v sobě neuvěřitelný potenciál, město moderní technologie - iphonu, twitteru, facebooku, stále nová dynamika přicházející odkudsi, město legend, Beatníků, evropské město u Pacifiku, červený Golden Gate Bridge, ostrov a věznice Alcatraz... město, do kterého jsem přijela na dva měsíce, kde se nechci považovat za turistu, a hned se stávám součástí města a zátoky, přijali mě vřele do své „Bay Area“ v Kalifornii, nádhera být tady! Nebýt turistou dostává svoji novou dimenzi a hloubku. Občas jakobych už měla pocit, že tu žiji dlouho, že to všechno už znám, jsem tu po třetí...

V San Franciscu jezdím na kole, město, kde se může, - má jezdit na kole! Mezi North Beach a Mission district. Mezi tím jsou další světy jako Financial District, Chinatown, Japantown, Russian Hill, Civic Center s hlavní knihovnou aj... North Beach mám ráda.Víceméně hotová čtvrť, kde je atmosféra už několik let dost podobná, jen se zvyšuje počet turistů. - Mission je všehochuť, na rozkvětu, atmosféra se stále mění, tamní si stěžují, že je tam už plno turistů. Ale na můj vkus to je stále ještě ok, naopak ještě jsou tam dost špinavé kouty bez poetiky špíny... Každopádně město není hotové a je zde stále co objevovat! Jako například úžasný Golden Gate Park, větší než Central Park v NYC, nebo nádherná pláž přímo semknutá s Golden Gate Bridge: Baker Beach.

 North Beach, není pláž, ale to je to část města blízko Pacifiku, přístavu s legendárním knihkupectvím 
City Lights Bookstore, který založil 1953 spolu s Peterem D. Martinem Lawrencem Ferlinghetti. Proslavil se tím, že vydal tehdy „zakázanou“ obscéní sbírku básní HOWL Allen Ginsberga. City Lights je i nakladatelstvím, oboje si zachovalo svoji nezávislost, což mohlo, protože je známé víceméně po celém světě, a knihkupectví je skutečně denně přeplněné. Svoji historii nezapře. Visí zde plakáty z doby bítníků, v prvním patře je „poetry room pro Beatníky a na čtení“  a dole všude dokola literatura rozdělená na European Literature, American, African... Mr. Lawrence Ferlinghetti tu nedaleko zije, byl jedinečným podporovatelem Allena Ginsberga, Jacka Kerouaca, no celé „Beat Generation“ a další řady autorů, v Evropě neznámých. Bez něho by možná tahle generace ani nemohla existovat... co je básník bez nakladatele? 
Písící kreativní depresivní člověk... Zažívám v North Beach aktivitu mezi novými, starými autory a básníky, snad díky i Lawrencu Ferglinghettim, myslím... Měla jsem to štěstí, a setkala jsem se s ním, s úžasným člověkem, jemuž je už 93, ale stále z něho prosakuje jeho kritický duch vůči společnosti! Setkali jsem se v jeho oblíbeném, a dnes rovněž už legendárním Café Trieste, kam chodí možná už přes víc než třicet let, nedaleko City Lights. 
 O setkáním s Lawrencem Ferlinghettim napíši příště, zde v další části.
 Dnes se v Café Trieste setkávají básníci, jež se nazývají „Revolutionary Poets Brigade“ v čele s Jackem Hirschmanem, na jejichž setkání jsem byla pozvána. Jack Hirschman je „Poet Lauerat“ města San Francisca. Organizuje každý druhý rok Mezinárodní festival poezie, s účastí asi 9 básníků. Pro Radio Hortus v Praze jsem s ním udělala krátké interview. Prozradil mě, že město zkrátilo finanční podporu festivalu o polovinu na tento rok, na 70000tis dolarů... Ani v USA už nejsou ochotní podporovat literaturu! To je smutné...

North Beach je skvělá štvrť, hlavně jsem zde poznala úažsné lidi... A žije stále Beatníky a tamní italskou atmosférou, hned vedle čínskou, Chinatown, Jack Kerouac Alley končí hraničí s Chinatown, jeho jméno je napsáno na zemi v čínštině. Musím upozornit i na tamní dvě legendární hospody – Spex a Vesuvio, obě vynikají „uměleckou“ atmosférou hned vedle a naproti City Lights Bookstore...

A Mission district je velmi různorodé. Je zde zachovalé staré kino Roxie Theater, z roku 1909. Název Theater mátl i mě, hodně kin se v USA nazývá „Theater“ to už je fakt, jak je USA orientované na film. V pondělí je vstup za 6 dolarů, lze vidět jen netradiční filmy... A pak tu je mé oblíbené knihkupectví ADOBE-Bookstore, pracují a chodí sem skvělí lidé, setkávají se zde intelektuálové... Steve, který mi řekne cokoliv k jakékoliv světovému autorovi, knize, má úžasné znalosti světové literatury! Tím chci popřít klišé, že Američané jsou nevzdělaní... no ano v jejich počtu jsou, ale jde o to, s kým se chcete bavit o vzdělání, literatuře, hudbě... A pak sem kolem 2O hod. přinese pekař z nedaleké vynikající pekárny chleba, kiš, slané sladké zákusky, všechno, co zbude po dni, a ti, kdo si právě čtou nebo se tady baví, jsou pozvání si vzít kousek z toho, co pekař přinesl... vždy přijdou i 2-3 bezdomovci, kteří vědí, že vždy kolem 20 hod je v Adobe nadílka, tohle je fantastické, spojuje to lidskost. Američané mají jednu úžasnou vlastnost, mají respekt před člověkem, jako takovým... alespoň ve své zemi. Nikdo nepohrdá bezdomovci, lidi se s nimi baví, spolucítí jejich osud, v New Yorku, lidi kolem neochodí s klapkami n očích, naopak, dají dolar, dva, tohle se tady učím! Tohle sociální spolucítění v Evropě určitě chybí. Měla jsem zde čtení a divadelní performance v angličtině s Evanem Winchesterem, hercem a mladým autorem. Skvělá atmosféra... prý neamerické provedení...

Mission District žije stále něčím novým... Pro mě je tu například zajímavá „826 Valencia“, vzdělávací centrum pro chudé děti, které nemají možnost prohloubit svůj talent v domácím prostředí, tady to je jim to umožněno. V USA je 826 Valencia v kruhu intellektuálů velmi známá, stejně tak i jako přilehlé nakladatelství Mc Sweeney´s, obojí bylo založeno před 10 lety autorem Dave Eggersem, jehož román Srdceryvné dílo ohromujícího génia se stal bestsellerem, román byl přeložen 2001 do češtiny. Jednou jsem na Dave Eggerse narazila, a byla uhraněna jeho těžkým životem. Ještě se mi zde nepodařilo s ním osobně setkat, však doufám, že brzy se setkání uskuteční. SF je ve skutečnosti malé město...

K SF přiléhá Bay Area propojená se SF mosty s metrem a autobusy, vedle velmi složitě propojených dálnic.

Města z Bay Area: nejvíc známé je univerzitní bohaté město Berkeley, nebo Oakland, kde žil Jack London, je tu zachovalá hospoda, kam chodil a jeho dům, přivezený z Aljašky... přímo na pobřeží oceánu, nyní rovněž pobývám v Oaklandu a poznávám tu řadu umělců. Metrem – bartem je to 20 minut do SF za 7 dolarů. Kolo si vždy vezmu s sebou a pak se rozjedu po San Franciscu se svéráznými kopci, jako v mém rodném Podkrkonoší, zde se cítím jako doma...na kole, s oceánem, ne tak žhavým sluníčkem, mezi knihami, mezi intelektuály a hudebníky, mezi Evropany a přeci jen v Americe... 

ÜBER MEINEN AUFENTHALT IN IOWA (Beitrag für den WDR3)

"Inmitten meines Herzens" der Beitrag über meinen Aufenthalt in den USA, am International Writing Program of University Iowa  in Iowa City:

"Inmitten meines Herzens"

von Milena Oda

Iowa - Iowa City! Ich fliege für 2 Monate nach Iowa!

Die USA kenne ich zwar ganz gut, aber unter dem Land IOWA kann ich mir nicht viel vorstellen. Iowa liegt in Midwest, wie man in den USA sagt. Flache fruchtbare Prärielandschaft all über all - der Maisanbau dominiert das Landschaftsbild. Iowa steht für das ländliche Amerika. Die nächstgelegene Metropole, Chicago, liegt 4 Stunden - etwa 400km entfernt. Durch Iowa fließen mächtige Flüsse wie der Mississippi und der Missouri. Spektakuläre Naturwunder, wie etwa einen Grand Canyon oder atemberaubende Wolkenkratzer wie in New York, gibt es hier nicht.

Doch wie eine Perle in der Auster liegt die Universitätsstadt Iowa City im gleichnamigen Bundesstaat. Hier wurde vor 35 Jahren das berühmte Internationale Writers Programm, von Paul Engle und seiner Frau Hualing Nieh Engle inniert. Es gilt als nicht akademische, aber international definierte Residenz. Neben diesem Program wird ein akademisches zweijähriges “Creative Writing Woskshop” für die “Ausbildung” oder Weiterbildung der angehenden Autoren, Schrifteller in den USA angeboten.

Ich bin als Stipendiatin dieses Schriftstellerprograms im Herbst 2011 an die University of Iowa eingeladen worden. Jährlich kommen bis zu 37 Autoren aus aller Welt in die Kleinstadt Iowa City. Zwei Monate schreiben sie während ihres Aufenthalts in so unterschiedlichen Genres wie Fiction, Non-Fiction, Lyrik oder Theater. Die Schriftsteller und Dichter sind in ihren Ländern meist anerkannte Autoren. Sie kommen unteranderem aus China, Tibet, Nepal, Süd- und Nordkorea, Vietnam, Pakistan, Israel, Palestina, oder Südamerika. Fünf kommen diesmal aus Europa. Wir alle haben an der Iowa City die Möglichkeit, eigene Werke weiterzuentwickeln oder neue zu verfassen. Schreiben, nichts als Schreiben wird in den nächsten Monaten der Dreh- und Angelpunkt meines Aufenthalts hier sein. Außerdem werden die Stipendiaten zu Lesungen eingeladen, nehmen an Diskusionen teil und begleiten junge Literaturstudenten bei ihren Lehrveranstaltungen.

Kreatives Schreiben ist fester Bestandteil der studentischen Ausbildung. In Plenen wird das Selbstverfaßte vorgetragen, Lyrik rezitiert. Die Universitätsstadt Iowa City ist eine idyllische amerikanische Kleinstadt, die Wege zur Literatur sind nicht weit. Im Shambaugh House, dem Zentrum für Kreatives Schreiben sammeln sich sowohl die Autoren des International Writing Programs, als auch die Studenten zu Seminaren und Lesungen. Abends begegnet sich die literarische Versammlung von Studenten und Schriftstellern in der angesagten "Prairie Lights", einer renommierten Buchhandlung, die fast täglich einen namhaften amerikanischen Autor und sein Buch vorstellt. Und noch später am Abend trifft man sich auf ein Bier oder einen Whisky in dem sogenannten Writer-Pub „Foxhead“.

So hielten es auch die anderen Autoren-Stipendiaten vor uns - zur Zeit ihres Besuchs in Iowa noch unbekannte Schriftsteller. Manche von ihnen inzwischen Nobel- oder Pulitzerpreisträger: John Banville zum Beispiel oder Arnost Lustig, Viktor Pelevin oder Orhan Pamuk.

Ins International Writing Program wurde ich mit meinem ersten Roman eingeladen. “Nennen Sie mich Diener” erschienen 2011 in deutscher Sprache. Mit Auszügen auf Englische habe ich mich beworben. Hier in Iowa gelte ich als deutsche Schriftstellerin und vertrete im Kreis der Autoren daher Deutschland. Doch ich verschweige nicht, dass in mir zwei Herzen schlagen – ein tschechisches und ein deutsches. Meine Liebe gehört zwei Sprachen und zwei Kulturen, die auf vielfältige Weise meine literarische Arbeit inspirieren. In Europa fühlt sich meine Seele zerrissen. Die wechselvollen historischen und politischen Bindungen beider Länder verhalten sich in mir wie zwei unterschiedliche Personen. Während der wenigen intensiven Monate in Iowa, versöhnen sich diese beiden Teile miteinander. Denn hier interessieren die nationalen Zerwürfnisse in Europa kaum. Hier zählt nichts mehr als die Literatur. Ein Umstand der mich sehr beglückt und meine Zuhörer fasziniert, wie ich feststelle. An der Iowa University halte ich Vorträge über meine literarische Arbeit, lese aus meinen Essay über die Freiheit des Schriftstellers im Radio in New York:  http://www.blogtalkradio.com/odamilena/2011/11/28/literary-critical-essay-dogs-freedom oder werde zur Radio-Talkshow in New York eingeladen http://www.blogtalkradio.com/lugaduga/2011/11/28/frank-talk-with-frank-ferrante-to-live-and-grow-up-in-germ. Die Studenten der literarischen Klassen interpretieren meinen Roman, meine Gedichte und mein Theaterstück. Es ist eine Freude, die Arbeit an meinem Schreiben teilen zu können. Anchliessende Lesereisen führen mich nach San Francisco, nach Washington DC und New York.

Doch vorallem erinnere ich mich an die kleine Stadt im Midwest. Und wenn mich jemand wieder fragt, wo liegt Iowa? Sage ich: Inmitten meines Herzens!

Dieser Beitrag wurde im WDR3 ausgestrahlt, - hier nochmal als Audio zu hören:

http://www.wdr3.de/resonanzen/details/artikel/wdr-3-resonanzen-cd0fe68e1d.html
Mehr zu mir & meinen Büchern& T-Shirt: http://www.milenaoda.com/
Oder Blog auf Deutsch & Cesky: http://www.milenaoda.wordpress.com/

Capitol in Iowa City, mein tagtäglicher Weg.

 Mit dem Direktor Christoph Merill vom International Writings Program.

In "Foxhead" gab es immer was zu trinken, zu spielen und zu besprechen... man konnte unentweg plaudern! Siehe die Männer von Iowa City! 

Deutsches Haus in Grinnell College Campus, at my reading-tour in Iowa

 Reading and discussion with Wole Soyinka, a Nigerian writer, the Nobel Prize for Literature in Shambaugh House.

Dort gab es und gibt es Tschechen, auch sie werden eingeladen: hier "Beseda Lidu" in der brühmten "Prairie Lights" Buchhandlung.

IOWA CITY. Mein tagtäglicher Spaziergang.

Das Stadtzentrum ist einfach, ohne historische Denkmäler.

 Mit Natascha Durovic, Landsfrau aus der Slowakei, die schon Ewigkeit dort lebt... aber so alt ist sie nicht, immer frisch und offen, toll, dass sie dort ist!!

Das war die Ankündigung meiner Lesung mit der Begleitung mit Garett Chase am Klavier, und mit meinem T-Shirt, "fucking" vorsichtig versteckt in the Buchhandlung: The Haunted Bookstore.  Hier draußen mache ich eine Reading Performance:

siehe das Video: Milena Live from Iowa City!:

http://www.youtube.com/watch?v=MZbsvGPR5lQ

 

PART 6: GOOD BYE IOWA CITY...

Two weeks before the End of the IWP happened a lot. I had several readings in Iowa City, at the German Department of Iowa University, a discussion at the Creative Writing Workshop of Iowa Univ. and a reading of my essay "Dog´s Freedom" of my essay on the radio KRUI in Iowa City.
You can listen to it here, podcast from New York, in the original version. In the public radio - here in Iowa City KRUI  - in the USA one cannot say any "rude" word  - and I did, I said my slogan: TWO TIMES! fuck! - without knowing the consequences:: 60 thousand dolars is the sentence, they told me after my life reading.:: Hui!Hui!... Goddness blessed me, all went well, a big relief! Good people, good purpose! There fore there isn´t it any other possibilty to hear my reading in Iowa City on the radio KRUI again... but I could read it again in New York, this was free:. Enjoy (a short version)! http://www.blogtalkradio.com/odamilena/2011/11/28/literary-critical-essay-dogs-freedom
I was also invited to read at the German - American Heritage Center in Davenport, in state Iowa.

 On the road to Davenport I had a great surprise: I saw the large river MISSISSIPPI. Wow, I love it, so big, large!! This river has really an attraction, a spirit, no wonder there are some songs about this monument.... This a visibel bridge ove the river Mississippi in Davenport. Walk & Talk.

  I was also invited for the reading to the private College in Grinnell, there is a famous German departement. I had a reading there in German and participated at a school- workshop. There I was speaking about my work at the German radio WDR3in Cologne. I was surprised there were only 6 students. Well, I was reminded this was a private college for a few students, not public, where are more than 15.
And had a reading in The Haunted Bookshop in Iowa City, accompanied by the wonderful piano player ("booggie, wooggie-style") Chase Garett. In IC is he well known piano player. Later in the week I visited his amazing concert at the Englers Theater in Iowa City. He was the first one I got to know in IC. I invited him to my reading to play on piano - exactly there where we met for the first time!! He accepted kindly my invitation and made my reading of my poetry lively. I was reading inside of the bookstore, but also outside - there is one piano standing in front of the Café "Tea Spoons". It was a wonderful reading with the Iowans! In Iowa City, in the bookstore The Haunted Bookstore you can buy my T-Shirts with my slogan "I am a writer not a fucking besteseller", some people bought it during my reading - so far in Iowa City I already have my fans, thank you! One reader also bought my novel n German: Nennen Sie mich Diener.

And the last but not at least to Iowa City was invited to a ceremony:
I was as other writers participated on the International Writing Program and therefore in the end AWARDED THE TITLE OF HONORARY FELLOW IN WRITING (see above the photo) by the University Iowa City. (see later the document I attach here).
Our final stay we enclosured with the reading of Wole Soyinka in the Englert Theater in Iowa City.
I packed and packed, books and papers, I had to send some packages to New York! How I deliver them to Europe? I think I must stay in the USA... I build here up my new library, even moving library in the luggage... They shipped our luggage to New York, and we could easily fly to Washington DC!
On November 8th I left (with all the writers) and said GOOD BYE to IOWA CITY and all people I got to know, there were a few I will miss! For example the German-American artist Hans Breder.  With the musician, fantastic bluess player Chase Garett we would like to continue on our common preformance...  Three students -  Alex, Jeniffer and Evelyn  - and their professor Jon -  from the Media Art Departement: New Media and Literary Research of Iowa Universiry chose me to focus on me as a writer and to collect all documents published about me and from me. What an honour! I say: thank you; this is a gift from you, Iowa City.
I was delighted to speak with them in their class about my way... as a young writer, living between two cultures: Czech and German. They write about me an absolut detailed bibliography and made with me a video, photo album... And there is also a student who likes to translate my play "Mehr als Meer" into English. We have already managed a part of it...
As the guide Lonely Planet comments: The US president´s way to the White House leads through Iowa, - I adjust it to my way, if you allow it to me - the writer´s way to Parnass of the Literature leads also through Iowa, exactly through Iowa City (International) Writings Program.

Helás! Good bye Iowa City!

I had a very enriching time there!
PS: See you soon, Iowa sure sure sure!
I know I have friends there!

Daily  coffee drink in Tea Spoons. Nice people in there.

Daily walk & jogging along the river Iowa, direct next to my hotel.

Daily walk along the Capitol.

The Haunted Bookshop in Iowa City.

At the "Foxhead" my favorite pub in IC:

This is my absolute favorite building, guess who is the architect??  - Frank Gehry.

Photos from Iowa City by Evelyn Aguilar.